335 lines
37 KiB
Plaintext
335 lines
37 KiB
Plaintext
\id HEB
|
||
\ide UTF-8
|
||
\h Židům
|
||
\toc1 Židům
|
||
\toc2 Židům
|
||
\mt1 Židům
|
||
\c 1
|
||
\p
|
||
\v 1 Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky,
|
||
\v 2 [ale] v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze [svého] Syna, jehož ustanovil za dědice všeho a skrze něhož také stvořil světy.
|
||
\v 3 On je jasem [jeho] slávy a vyjádřením jeho podstaty; slovem svojí moci udržuje všechno, [co je]. Když sám skrze sebe vykonal očištění našich hříchů, posadil se po pravici Velebnosti na výsostech
|
||
\v 4 a stal se o to vznešenějším, než [jsou] andělé, oč význačnější jméno než oni přijal za dědictví.
|
||
\v 5 Vždyť kterému z andělů kdy řekl: “Ty jsi můj Syn; dnešního dne jsem tě zplodil”? A znovu: “Já mu budu otcem a on mi bude Synem.”
|
||
\v 6 A znovu, když přivádí Prvorozeného na svět, říká: “A klanějte se mu všichni Boží andělé!”
|
||
\v 7 O andělech sice říká: “On činí své anděly větry a své služebníky plameny ohně.”
|
||
\v 8 Ale o Synu říká: “Tvůj trůn, ó Bože, [je] na věky věků; žezlo spravedlnosti [je] žezlem tvého království.
|
||
\v 9 Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi nepravost; proto tě, ó Bože, pomazal tvůj Bůh olejem veselí nad [všechny] tvé společníky.”
|
||
\v 10 A [dále]: “Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi a nebesa jsou dílem tvých rukou.
|
||
\v 11 Ona pominou, ty však zůstáváš; všechna zestárnou jako roucho.
|
||
\v 12 Svineš je jako plášť a budou změněna; ty však jsi tentýž a tvá léta [nikdy] nepřestanou.”
|
||
\v 13 A kterému z andělů kdy řekl: “Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou”?
|
||
\v 14 Nejsou snad všichni služebnými duchy, posílanými ke službě těm, kdo se mají stát dědici spasení?
|
||
\c 2
|
||
\p
|
||
\v 1 Proto musíme věnovat tím větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom to snad neminuli.
|
||
\v 2 Jestliže totiž slovo řečené skrze anděly bylo pevné a každému přestoupení a neposlušnosti se dostalo spravedlivé odplaty,
|
||
\v 3 jak [potom] unikneme my, zanedbáme-li takovéto spasení, jenž začalo být zvěstováno skrze [samotného] Pána a nám bylo potvrzeno těmi, kteří [ho] slýchali?
|
||
\v 4 Také Bůh [je] podle své vůle dosvědčuje znameními i divy, rozličnými zázraky a udílením Ducha Svatého.
|
||
\v 5 Ten budoucí svět, o němž mluvíme, přece nepoddal andělům.
|
||
\v 6 Někdo však na jednom místě vydal svědectví: “Co je člověk, že na něj pamatuješ, a syn člověka, že ho navštěvuješ?
|
||
\v 7 Učinil jsi jej o málo menším než anděly, korunoval jsi jej slávou a ctí a ustanovil jsi jej nad dílem svých rukou.
|
||
\v 8 Všechno jsi poddal pod jeho nohy.” Když mu tedy poddal všechno, nenechal nic, co by mu nebylo poddáno. Nyní ovšem ještě nevidíme, [že] je mu všechno poddáno,
|
||
\v 9 ale Ježíše, jenž se stal o málo menším než andělé, aby z Boží milosti okusil smrt za každého [člověka], toho vidíme pro utrpení smrti korunovaného slávou a ctí.
|
||
\v 10 Na toho, pro něhož [je] všechno a skrze něhož [je] všechno, se totiž slušelo, aby přivedl mnoho synů do slávy, když skrze utrpení přivedl k cíli vůdce jejich spasení.
|
||
\v 11 Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, [jsou] všichni z jednoho. Proto se nestydí nazývat je bratry,
|
||
\v 12 když říká: “Budu ohlašovat tvé jméno svým bratrům; uprostřed shromáždění ti budu zpívat chvály.”
|
||
\v 13 A znovu: “Já na něj budu spoléhat.” A znovu: “Hle, já a děti, které mi dal Bůh.”
|
||
\v 14 A jelikož děti mají účast na těle a krvi, i on se jich podobně stal účastným, aby skrze smrt zničil toho, kdo měl moc smrti, to jest ďábla,
|
||
\v 15 a osvobodil ty, kdo byli po celý život drženi v otroctví strachem ze smrti.
|
||
\v 16 Andělů se totiž opravdu neujímá, ale ujímá se Abrahamova semene.
|
||
\v 17 Proto musel být v každém ohledu připodobněn [svým] bratrům, aby se v Božích věcech stal milosrdným a věrným nejvyšším knězem a mohl vykonat [oběť] usmíření za hříchy lidu.
|
||
\v 18 Vždyť díky tomu, že sám trpěl, když byl pokoušen, může těm, kdo jsou pokoušeni, přispět na pomoc.
|
||
\c 3
|
||
\p
|
||
\v 1 A proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání, hleďte na apoštola a nejvyššího kněze našeho vyznání, Krista Ježíše,
|
||
\v 2 jenž byl věrný tomu, který ho ustanovil, jako [byl] i Mojžíš [věrný] v celém jeho domě.
|
||
\v 3 Tento je ovšem hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako má větší čest stavitel nežli sám dům.
|
||
\v 4 Vždyť každý dům je někým postaven a ten, kdo postavil všechno, [je] Bůh.
|
||
\v 5 Mojžíš byl vskutku věrný v celém jeho domě jako služebník, na svědectví o tom, co mělo být mluveno [potom],
|
||
\v 6 ale Kristus [byl věrný] nad svým domem jakožto Syn; a jeho dům jsme my, udržíme-li si tu smělou důvěru a tu chloubu naděje pevnou až do konce.
|
||
\v 7 Proto, jak říká Duch Svatý: “Dnes, uslyšíte-li jeho hlas,
|
||
\v 8 nezatvrzujte svá srdce, jako při tom roztrpčení v den pokušení na poušti,
|
||
\v 9 kde mne pokoušeli vaši otcové. Vyzkoušeli mne, a viděli mé skutky po čtyřicet let.
|
||
\v 10 Proto jsem se rozhněval na to pokolení a řekl jsem: Oni svým srdcem stále bloudí a mé cesty nepoznali.
|
||
\v 11 Proto jsem ve svém hněvu odpřísáhl: Nevejdou do mého odpočinku!”
|
||
\v 12 Dávejte pozor, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, [jež] by se odvracelo od živého Boha,
|
||
\v 13 ale den co den se vzájemně napomínejte, dokud se [ještě] říká “dnes”, aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hříchu.
|
||
\v 14 Stali jsme se přece účastníky Krista - udržíme-li si ovšem to počáteční ujištění pevné až do konce,
|
||
\v 15 když se říká: “Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce, jako při tom roztrpčení.”
|
||
\v 16 Někteří [ho] totiž vyslechli a roztrpčili - ale ne všichni, kteří prostřednictvím Mojžíše vyšli z Egypta.
|
||
\v 17 Na koho se pak hněval čtyřicet let? Zdali ne na ty, kteří hřešili a jejichž těla padla na poušti?
|
||
\v 18 A komu odpřísáhl, že nevejdou do jeho odpočinku? Přece těm, kdo byli neposlušní.
|
||
\v 19 Vidíme tedy, že nemohli vejít kvůli nevěře.
|
||
\c 4
|
||
\p
|
||
\v 1 Ulekněme se tedy, aby se snad neukázalo, že se někdo z vás opozdil, zatímco trvá zaslíbení o vstupu do jeho odpočinku.
|
||
\v 2 I nám přece byla kázána radostná zvěst, tak jako i jim; ale slovo, jež slyšeli, jim neprospělo, neboť nebylo spojeno s vírou těch, kdo [je] slyšeli.
|
||
\v 3 [My,] kdo jsme uvěřili, tedy vcházíme do odpočinku, poněvadž [on] řekl: “Jak jsem odpřísáhl ve svém hněvu, nevejdou do mého odpočinku,” ačkoli jsou [jeho] díla dokonána od založení světa.
|
||
\v 4 Na jednom místě totiž řekl o sedmém dni toto: “A Bůh sedmého dne odpočinul ode všech svých skutků,”
|
||
\v 5 a jinde zase: “Nevejdou do mého odpočinku.”
|
||
\v 6 Poněvadž tedy zůstává [pravdou], že někteří do něj [mají] vstoupit a ti, kterým byla dříve kázána radostná zvěst, [do něj] nevstoupili kvůli neposlušnosti,
|
||
\v 7 označuje znovu nějaký den [jako] “dnes”, když v Davidovi po tak dlouhé době říká (jak [už] bylo řečeno): “Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.”
|
||
\v 8 Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinku, nemluvil by potom [Bůh] o jiném dni.
|
||
\v 9 A tak Božímu lidu zůstává svátek.
|
||
\v 10 Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako i Bůh [odpočinul] od svých.
|
||
\v 11 Vynasnažme se tedy vstoupit do toho odpočinku, aby snad někdo neupadl do téhož příkladu neposlušnosti.
|
||
\v 12 Neboť Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč; proniká až k rozdělení duše a ducha, [i] kloubů a morku [v kostech], a rozsuzuje myšlenky i záměry srdce.
|
||
\v 13 Není stvoření, které by před ním bylo skryté, ale všechno [je] nahé a obnažené před očima toho, jemuž [musíme složit] účet.
|
||
\v 14 Poněvadž tedy máme velikého nejvyššího kněze, který prošel nebesa - Ježíše, Božího Syna - držme se toho vyznání.
|
||
\v 15 Nemáme totiž nejvyššího kněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale [takového], který byl ve všem pokoušen podobně jako [my], [avšak zůstal] bez hříchu.
|
||
\v 16 Přistupme tedy se smělou důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost k [přijetí] včasné pomoci.
|
||
\c 5
|
||
\p
|
||
\v 1 Každý nejvyšší kněz vybíraný z lidí bývá v Božích věcech postaven za lidi, aby obětoval dary a oběti za hříchy.
|
||
\v 2 Dovede mít ohled na nevědomé a bloudící, neboť i on sám je obklíčen slabostí
|
||
\v 3 a kvůli ní musí obětovat jak za hříchy lidu, tak i za své vlastní.
|
||
\v 4 Nikdo si také tuto čest nemůže sám přivlastnit, ale musí být povolán Bohem tak jako Áron.
|
||
\v 5 Tak ani Kristus, když se stal nejvyšším knězem, neoslavil sám sebe, ale [udělal to] ten, který mu řekl: “Ty jsi můj Syn; dnešního dne jsem tě zplodil,”
|
||
\v 6 jako říká i na jiném místě: “Ty [jsi] knězem na věky, podle Melchisedechova řádu.”
|
||
\v 7 On za dnů svého těla s velikým křikem a slzami obětoval modlitby a prosby tomu, kdo ho byl schopen zachránit před smrtí, a pro svou zbožnost byl vyslyšen.
|
||
\v 8 Ačkoliv byl [Boží] Syn, naučil se z toho, co vytrpěl, poslušnosti.
|
||
\v 9 A když dosáhl cíle, stal se pro všechny, kdo ho poslouchají, původcem věčného spasení
|
||
\v 10 a Bůh ho jmenoval nejvyšším knězem podle Melchisedechova řádu.
|
||
\v 11 O něm bychom měli říci mnoho věcí, a [to] těžko vysvětlitelných, poněvadž jste líní naslouchat.
|
||
\v 12 Ačkoli byste totiž po [takové] době [již] měli být učiteli, potřebujete, aby vás někdo znovu učil základním principům Božích výroků. Stali jste se těmi, kdo potřebují mléko, a ne hutný pokrm.
|
||
\v 13 Kdokoli totiž užívá mléko, není obeznámen se slovem spravedlnosti, neboť je nemluvně.
|
||
\v 14 Pro dospělé je však hutný pokrm, [to jest] pro ty, kdo mají díky zkušenosti smysly vycvičené k rozeznání dobrého a zlého.
|
||
\c 6
|
||
\p
|
||
\v 1 Proto zanechme řeči o Kristových počátečních věcech a směřujme k dokonalosti. Nepokládejme znovu základ[y] pokání z mrtvých skutků a víry v Boha,
|
||
\v 2 učení o křtech, vkládání rukou, vzkříšení z mrtvých a [o] věčném soudu.
|
||
\v 3 (A to uděláme, jestliže Bůh dovolí.)
|
||
\v 4 Neboť pro ty, kdo byli jednou osvíceni, okusili ten nebeský dar, stali se účastníky Ducha Svatého
|
||
\v 5 a okusili dobré Boží slovo i zázraky budoucího věku,
|
||
\v 6 [je] nemožné, aby když odpadnou, byli znovu obnoveni k pokání, poněvadž by pro sebe znovu křižovali Božího Syna a vystavovali [ho] potupě.
|
||
\v 7 Vždyť země, která pije déšť, jenž na ni často přichází, a plodí rostlinu užitečnou pro ty, kdo ji obdělávají, dochází požehnání od Boha;
|
||
\v 8 ale ta, která vydává trní a bodláčí, je zavržená a blízká prokletí a její konec [je] spálení.
|
||
\v 9 Ohledně vás, milovaní, však máme jistotu o lepších věcech, totiž o těch, jež náležejí ke spasení, přestože takto mluvíme.
|
||
\v 10 Vždyť Bůh není nespravedlivý, aby zapomněl na vaše dílo a na pracovitou lásku, kterou jste prokazovali vůči jeho jménu tím, že jste sloužili a [dosud] sloužíte svatým.
|
||
\v 11 Toužíme pak, aby každý z vás až do konce projevoval tutéž píli vzhledem k plné jistotě naděje,
|
||
\v 12 abyste nebyli líní, ale následovali příklad těch, kdo se skrze víru a trpělivost stali dědici zaslíbení.
|
||
\v 13 Když totiž Bůh dával zaslíbení Abrahamovi, neměl, při kom větším by přísahal, a tak přísahal sám při sobě:
|
||
\v 14 “Jistě ti velmi požehnám a velice tě rozmnožím.”
|
||
\v 15 A tak, protože byl trpělivý, dosáhl zaslíbení.
|
||
\v 16 Lidé přece přísahají při [někom] větším a přísaha [je] pro ně potvrzením, které končí každý spor.
|
||
\v 17 Bůh tedy chtěl dědicům zaslíbení ukázat nezvratnost své vůle [ještě] přesvědčivěji, a tak [je] potvrdil přísahou,
|
||
\v 18 abychom díky [těm] dvěma nezvratným věcem (v nichž [je] nemožné, aby Bůh lhal) měli pevné potěšení my, kdo jsme se utekli k uchopení předkládané naděje.
|
||
\v 19 Tuto [naději] máme jako kotvu duše, bezpečnou a pevnou a vcházející [až] dovnitř za oponu,
|
||
\v 20 kam za nás vstoupil [náš] předchůdce Ježíš, jenž se na věky stal nejvyšším knězem podle Melchisedechova řádu.
|
||
\c 7
|
||
\p
|
||
\v 1 Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz Nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, vracejícímu se od pobití králů, a požehnal mu.
|
||
\v 2 Jemu také Abraham oddělil desátek ze všech věcí. [Ten] je podle výkladu nejprve Král spravedlnosti, dále pak také král Sálemu, což znamená král pokoje.
|
||
\v 3 Bez otce, bez matky, bez rodokmenu, nemaje počátek dní ani konec života, ale připodobněn Božímu Synu zůstává knězem navždycky.
|
||
\v 4 Považte tedy, jak vznešený [je] ten, kterému i patriarcha Abraham dal desátek z kořisti!
|
||
\v 5 Ti ze synů Léviho, kteří přijímají kněžství, přece mají přikázání, aby podle Zákona přijímali desátky od lidu, to jest od svých bratrů, ačkoli vyšli z Abrahamových beder.
|
||
\v 6 Avšak ten, který nepochází z jejich rodokmenu, přijal desátek od Abrahama a požehnal toho, který měl zaslíbení.
|
||
\v 7 Požehnání pak bezesporu přijímá menší od většího.
|
||
\v 8 Zde tedy přijímají desátky smrtelní lidé, ale tam [někdo], o kom se svědčí, že žije.
|
||
\v 9 Dalo by se dokonce říci, [že] skrze Abrahama dal desátek i Lévi, který desátky přijímá,
|
||
\v 10 neboť byl ještě v otcových bedrech, když mu Melchisedech vyšel vstříc.
|
||
\v 11 Kdyby tedy dokonalost byla skrze levítské kněžství (neboť za něj byl lidu vydán Zákon), proč by ještě [bylo] potřeba, aby povstal jiný kněz podle Melchisedechova řádu, a nebyl jmenován podle Áronova řádu?
|
||
\v 12 Mění-li se totiž kněžství, nastává nutně i změna Zákona.
|
||
\v 13 Neboť [ten], o kom se toto říká, patří k jinému pokolení, z něhož se nikdo oltáři nevěnoval.
|
||
\v 14 Je přece zřejmé, že náš Pán povstal z Judy, a o tomto pokolení Mojžíš nic ohledně kněžství nemluvil.
|
||
\v 15 A je [to] ještě mnohem zřejmější, když podobně jako Melchisedech povstává jiný kněz,
|
||
\v 16 který přišel ne podle zákona tělesného nařízení, ale podle moci nepomíjejícího života.
|
||
\v 17 [Písmo] totiž svědčí: “Ty jsi knězem navěky podle Melchisedechova řádu.”
|
||
\v 18 Dochází tedy jednak ke zrušení [toho] předchozího přikázání pro jeho slabost a neužitečnost
|
||
\v 19 (neboť Zákon nepřivedl nic k dokonalosti) a jednak k zavedení lepší naděje, skrze niž se přibližujeme Bohu.
|
||
\v 20 A poněvadž není [knězem] bez přísahy
|
||
\v 21 (neboť oni se stali kněžími bez přísahy, ale on s přísahou při tom, který mu řekl: “Pán odpřisáhl a nebude [toho] litovat: Ty jsi knězem navěky podle Melchisedechova řádu”),
|
||
\v 22 tím lepší smlouvy se stal Ježíš ručitelem.
|
||
\v 23 A jich se stalo kněžími mnoho, protože jim smrt bránila [jimi] zůstat,
|
||
\v 24 ale on, protože zůstává na věky, má nepomíjející kněžství.
|
||
\v 25 Proto je také schopen dokonale spasit ty, kdo skrze něj přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby za ně orodoval.
|
||
\v 26 Slušelo se totiž, abychom měli takovéhoto nejvyššího kněze - svatého, nevinného, neposkvrněného, odděleného od hříšníků a vyvýšeného nad nebesa.
|
||
\v 27 Ten nemusí jako tamti nejvyšší kněží každý den nejprve přinášet oběti za své vlastní hříchy a potom za [hříchy] lidu, neboť to udělal jednou provždy, když obětoval sám sebe.
|
||
\v 28 Zákon totiž za nejvyšší kněží ustanovuje lidi, kteří mají slabosti, ale slovo přísahy, která [přišla] po Zákonu, [ustanovuje] na věky dokonalého Syna.
|
||
\c 8
|
||
\p
|
||
\v 1 Avšak to hlavní na tom, o čem se [tu] mluví, [je], [že] máme takového nejvyššího kněze, který se posadil po pravici trůnu Velebnosti v nebesích.
|
||
\v 2 [On je] služebníkem svatyně a toho pravého stánku, který postavil Pán a ne člověk.
|
||
\v 3 Každý nejvyšší kněz je přece ustanoven, aby obětoval dary a oběti, a tak [bylo] potřeba, aby i tento měl co obětovat.
|
||
\v 4 Kdyby totiž byl na zemi, nebyl by ani knězem, neboť [zde] jsou kněží, kteří obětují dary podle Zákona.
|
||
\v 5 (Ti slouží obrazu a stínu nebeských věcí, jak bylo Mojžíši od Boha sděleno, když měl dokončit stánek. Řekl [mu] přece: “Hleď, abys všechno udělal podle vzoru, jenž ti byl ukázán na této hoře.”)
|
||
\v 6 Nyní pak obdržel [o tolik] významnější službu, nakolik je také prostředníkem lepší smlouvy, která je založena na lepších zaslíbeních.
|
||
\v 7 Kdyby totiž ta první [smlouva] byla bez vady, nehledalo by se místo pro druhou.
|
||
\v 8 Kárá je přece a říká: “Hle, přicházejí dny, praví Pán, kdy uzavřu s domem Izraelovým a s domem Judovým novou smlouvu.
|
||
\v 9 Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Vždyť oni v této mé smlouvě nezůstali a já jsem o ně přestal dbát, praví Pán.
|
||
\v 10 Toto [je] tedy smlouva, kterou po těchto dnech uzavřu s domem Izraelovým, praví Pán: Dám své zákony do jejich mysli a napíši je na jejich srdce; a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.
|
||
\v 11 A nebudou už učit každý svého bližního a každý svého bratra a říkat: ‘Poznej Pána!’, protože mne všichni budou znát - od nejmenšího až po největšího z nich.
|
||
\v 12 Neboť se slituji nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy ani na jejich nezákonné činy si již nikdy nevzpomenu.”
|
||
\v 13 Když [tedy] mluví o nové, prohlašuje tu první [smlouvu] za starou; a to, co stárne a chátrá, je blízké zániku.
|
||
\c 9
|
||
\p
|
||
\v 1 Také ta první [smlouva] ovšem měla pravidla bohoslužby i svatyni, [ale] pozemskou.
|
||
\v 2 Byl totiž zřízen první stánek, v němž [byl] svícen, stůl a chleby předložení, a ten se nazýval svatyně.
|
||
\v 3 Za druhou oponou pak [byl] stánek nazývaný nejsvětější svatyně.
|
||
\v 4 K ní patřil zlatý kadidlový oltář a truhla smlouvy, ze všech stran obložená zlatem, v níž byl zlatý džbán s manou, Áronova hůl, která rozkvetla, a desky smlouvy.
|
||
\v 5 Nad ní pak [byli] cherubové [Boží] slávy, kteří zastiňovali slitovnici. O těchto věcech [však] nyní nelze mluvit dopodrobna.
|
||
\v 6 Od doby, kdy to bylo takto zřízeno, vcházejí kněží neustále do prvního stánku a konají bohoslužbu.
|
||
\v 7 Do toho druhého však [jen] jednou za rok [vchází] samotný nejvyšší kněz, a [to] ne bez krve, kterou obětuje sám za sebe i za hříchy lidu, [spáchané] v nevědomosti.
|
||
\v 8 [Tím] Duch Svatý poukazuje na to, že dokud stál ten první stánek, nebyla ještě zjevena cesta [do] svatyně.
|
||
\v 9 [Byl] to [jen] náznak pro nynější čas: podle něj se obětují dary a oběti, jež tomu, kdo koná bohoslužbu, nemohou dát dokonale [čisté] svědomí.
|
||
\v 10 [Šlo] jen o pokrmy, nápoje, různá omývání a tělesná nařízení, uložená [lidem] jen do času nápravy.
|
||
\v 11 Kristus však, [jako] nejvyšší kněz budoucího dobra, přišel skrze větší a dokonalejší stánek, neudělaný rukama, to jest ne [rukama] tohoto stvoření.
|
||
\v 12 Když [nám] získal věčné vykoupení, vstoupil jednou provždy do nejsvětější svatyně, a [to] ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví.
|
||
\v 13 Vždyť jestliže krev býků a kozlů a popel z jalovice, skrápějící poskvrněné, posvěcuje k čistotě těla,
|
||
\v 14 čím spíše krev Krista, který skrze věčného Ducha obětoval sám sebe neposkvrněného Bohu, očistí vaše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu?
|
||
\v 15 A proto je prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou povoláni, mohli přijmout zaslíbení věčného dědictví, neboť [již] nastala smrt k vykoupení z přestupků [spáchaných] za první smlouvy.
|
||
\v 16 K závěti se totiž musí připojit smrt toho, kdo ji ustanovil.
|
||
\v 17 Platná je přece [jen] závěť těch, kdo zemřeli: dokud ten, kdo ji ustanovil, žije, nemá vůbec žádnou moc.
|
||
\v 18 Proto ani ta první [smlouva] nebyla uzavřena bez krve.
|
||
\v 19 Když totiž Mojžíš všemu lidu přednesl všechna přikázání podle Zákona, vzal krev telat a kozlů s vodou, rudou vlnou a yzopem a pokropil jak samotnou knihu, tak i všechen lid
|
||
\v 20 se slovy: “Toto [je] krev smlouvy, kterou vám Bůh přikázal.”
|
||
\v 21 Podobně tou krví také pokropil stánek i všechny nádoby k bohoslužbě.
|
||
\v 22 A podle Zákona se téměř všechno očišťuje krví a bez prolití krve není odpuštění.
|
||
\v 23 Obrazy nebeských věcí tedy [bylo] potřeba očišťovat takto; samy nebeské věci však lepšími oběťmi, než [jsou] tyto.
|
||
\v 24 Kristus přece nevstoupil do svatyně udělané rukama (jež [je] zobrazením té pravé), ale do samotného nebe, aby se nyní objevil před Boží tváří za nás.
|
||
\v 25 Ne proto, aby obětoval sám sebe znovu a znovu, tak jako nejvyšší kněz každoročně vchází do nejsvětější svatyně s cizí krví
|
||
\v 26 (protože [tehdy] by musel od založení světa trpět mnohokrát), ale nyní na konci věků se ukázal, aby svou obětí odstranil hřích jednou [provždy].
|
||
\v 27 A jako je lidem uloženo jednou zemřít, a potom [přijde] soud,
|
||
\v 28 tak byl i Kristus jednou obětován, aby vzal na sebe hříchy mnohých, a těm, kdo ho očekávají, se podruhé ukáže bez hříchu, aby [je] spasil.
|
||
\c 10
|
||
\p
|
||
\v 1 Zákon obsahuje [pouhý] stín budoucího dobra, ne samotný obraz skutečností. Proto nemůže týmiž neustále přinášenými každoročními oběťmi nikdy přivést k dokonalosti ty, kdo [s nimi] přicházejí.
|
||
\v 2 Cožpak by jinak nepřestaly být obětovány? Ti, kdo konají [tuto] bohoslužbu, by přece již neměli žádné vědomí hříchů, neboť [by] byli jednou [provždy] očištěni.
|
||
\v 3 Těmi [oběťmi] se ale hříchy každoročně připomínají,
|
||
\v 4 neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů odstranila hříchy.
|
||
\v 5 Proto, když přichází na svět, říká: “Oběť ani dar sis nepřál, ale připravils mi tělo;
|
||
\v 6 zápaly ani [oběti] za hřích sis neoblíbil.
|
||
\v 7 Tehdy jsem řekl: Hle, přišel jsem ([jak] je o mně napsáno ve svitku knihy), abych konal tvou vůli, ó Bože.”
|
||
\v 8 Nejprve řekl: “Oběť ani dar, zápaly ani [oběti] za hřích” (jež se obětují podle Zákona) “sis nepřál a neoblíbil,”
|
||
\v 9 a potom dodal: “Hle, přišel jsem, abych konal tvou vůli, ó Bože.” [Tak] ruší to první, aby ustanovil druhé.
|
||
\v 10 A v této vůli jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou provždy posvěceni.
|
||
\v 11 Každý kněz stojí a denně koná bohoslužbu, [při níž] znovu a znovu obětuje tytéž oběti, které nikdy nemohou odstranit hříchy.
|
||
\v 12 Kristus však za hříchy obětoval jedinou oběť a posadil se navždy po Boží pravici.
|
||
\v 13 Od té doby čeká, až budou jeho nepřátelé položeni za podnož jeho nohou;
|
||
\v 14 neboť jedinou obětí přivedl ty, kteří jsou posvěcováni, navždy k dokonalosti.
|
||
\v 15 Svědčí nám [o tom] i Duch Svatý. Když totiž nejdříve řekl:
|
||
\v 16 “Toto [je] smlouva, kterou s nimi po těchto dnech uzavřu, praví Pán: Dám své zákony do jejich srdce a napíši je na jejich mysli,”
|
||
\v 17 [dodává:] “Na jejich hříchy a na jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.”
|
||
\v 18 Kde [je] tedy jejich odpuštění, [není] už žádná oběť za hříchy.
|
||
\v 19 Máme tedy, bratři, smělou důvěru k vstoupení do nejsvětější svatyně skrze Ježíšovu krev,
|
||
\v 20 tou novou a živou cestou, kterou pro nás otevřel, skrze oponu, to jest jeho tělo.
|
||
\v 21 [Máme] také velikého kněze nad Božím domem,
|
||
\v 22 a [proto] přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou.
|
||
\v 23 Držme se neochvějně vyznání [naší] naděje, neboť ten, který dal zaslíbení, [je] věrný.
|
||
\v 24 Hleďme si jedni druhých, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích,
|
||
\v 25 a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku, ale napomínejme se, a [to] tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den.
|
||
\v 26 Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, dobrovolně hřešíme, nezůstává již žádná oběť za hříchy,
|
||
\v 27 ale nějaké hrozné očekávání soudu a oheň [jeho] horlivosti, který má pohltit nepřátele.
|
||
\v 28 Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě [výpovědi] dvou nebo tří svědků bez milosti umírá.
|
||
\v 29 Čím přísnějšího trestu si myslíte, že bude hoden ten, kdo pošlapal Božího Syna, přestal si cenit krve smlouvy, kterou byl posvěcen, a potupil Ducha milosti?
|
||
\v 30 Známe přece toho, který řekl: “Má [je] pomsta, já odplatím,” praví Pán, a znovu: “Pán bude soudit svůj lid.”
|
||
\v 31 [Je] hrozné upadnout do rukou živého Boha!
|
||
\v 32 Připomínejte si tedy dřívější dny, v nichž jste byli osvíceni a podstoupili jste mnohý zápas s utrpením,
|
||
\v 33 ať už jste byli veřejně vystavováni potupám a soužením, nebo jste se stali společníky těch, s nimiž bylo takto nakládáno.
|
||
\v 34 Zakusili jste přece spolu se mnou i vězení a s radostí jste přijali uloupení svého majetku s vědomím, že máte pro sebe lepší a trvalé vlastnictví v nebesích.
|
||
\v 35 Proto nezahazujte svou smělou důvěru, která má velikou odplatu.
|
||
\v 36 Potřebujete totiž vytrvalost, abyste vykonali Boží vůli a dosáhli zaslíbení.
|
||
\v 37 “Neboť ještě velmi, velmi krátký čas a Ten, který přichází, přijde a neopozdí se.
|
||
\v 38 Spravedlivý pak bude žít z víry; kdyby však couvl, má duše v něm nemá zalíbení.”
|
||
\v 39 My však necouváme k záhubě, ale věříme k získání duše.
|
||
\c 11
|
||
\p
|
||
\v 1 Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme.
|
||
\v 2 Díky ní [naši] předkové obdrželi [dobré] svědectví.
|
||
\v 3 Vírou rozumíme, že světy byly uspořádány Božím slovem, takže věci, které vidíme, nevznikly z viditelných.
|
||
\v 4 Vírou Ábel přinesl Bohu lepší oběť nežli Kain. Skrze ni obdržel svědectví, že je spravedlivý (neboť Bůh vydal svědectví o jeho darech), a skrze ni, ačkoli zemřel, dosud mluví.
|
||
\v 5 Vírou byl Enoch přenesen, aby nespatřil smrt, a “nebyl nalezen, protože ho Bůh přenesl.” Předtím, než byl přenesen, měl totiž svědectví, že se líbil Bohu.
|
||
\v 6 Bez víry [je] však nemožné se [mu] zalíbit, neboť ten, kdo přichází k Bohu, musí věřit, že [Bůh] je a [že] těm, kteří ho pilně hledají, dává odplatu.
|
||
\v 7 Vírou Noé, Bohem obeznámený o dosud neviditelných věcech, pečlivě připravil archu k záchraně svého domu. Skrze ni odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, jež [vyplývá] z víry.
|
||
\v 8 Vírou Abraham uposlechl, když byl [Bohem] volán, aby odešel na místo, které měl přijmout za dědictví; a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde.
|
||
\v 9 Vírou se stal přistěhovalcem v zaslíbené zemi, jako [by byla] cizí, a bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení.
|
||
\v 10 Očekával totiž město, které má základy, [město], jehož stavitelem a tvůrcem [je] Bůh.
|
||
\v 11 Vírou také i Sára přijala moc k početí semene a mimo přiměřený věk porodila, protože soudila toho, který dal zaslíbení, za věrného.
|
||
\v 12 Proto se také z [toho] jednoho, a to již umrtveného, narodilo bezpočet [potomků], jako [je] množství nebeských hvězd a jako [je] písku na mořském břehu.
|
||
\v 13 Ti všichni zemřeli ve víře, aniž by dosáhli zaslíbení, ale [jen] je zdálky zahlédli, věřili [jim], vítali [je] a vyznávali, že jsou na [této] zemi cizinci a přistěhovalci.
|
||
\v 14 Ti, kdo takto mluví, dávají najevo, že hledají vlast.
|
||
\v 15 A kdyby měli na mysli tu, ze které odešli, měli by přece příležitost se [tam] vrátit.
|
||
\v 16 Jenže [oni] touží po lepší [vlasti], totiž po nebeské. A proto se Bůh nestydí nazývat se jejich Bohem, neboť jim připravil město.
|
||
\v 17 Vírou obětoval Abraham Izáka, když byl zkoušen; ten, který přijal zaslíbení, obětoval [svého] jediného [syna],
|
||
\v 18 o němž bylo řečeno: “Tvé símě bude povoláno v Izákovi.”
|
||
\v 19 Počítal totiž [s tím], že Bůh je schopen i křísit z mrtvých; a odtud ho také (obrazně [řečeno]) přijal.
|
||
\v 20 Vírou Izák požehnal Jákoba a Ezaua ohledně budoucích věcí.
|
||
\v 21 Vírou požehnal umírající Jákob každého z Josefových synů a poklonil se nad koncem své hole.
|
||
\v 22 Vírou se Josef, když dokonával, zmínil o vyjití synů Izraele a dal pokyn ohledně svých kostí.
|
||
\v 23 Vírou byl narozený Mojžíš po tři měsíce ukrýván svými rodiči, protože viděli to krásné dítě a nezalekli se králova rozkazu.
|
||
\v 24 Vírou Mojžíš, když dospěl, odmítl být nazýván synem faraonovy dcery
|
||
\v 25 a vybral si raději snášet utrpení s Božím lidem, než mít dočasný požitek z hříchu.
|
||
\v 26 Kristovu pohanu považoval za větší bohatství než egyptské poklady, neboť se díval k odplatě.
|
||
\v 27 Vírou opustil Egypt a nebál se králova hněvu, neboť nabyl síly, jako kdyby viděl Neviditelného.
|
||
\v 28 Vírou slavil Hod beránka a pokropení krví, aby se jich ten, který hubil prvorozené, nedotkl.
|
||
\v 29 Vírou přešli Rudé moře jako po suché zemi; když se [však] o to pokusili Egyptští, byli pohlceni [mořem].
|
||
\v 30 Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli po sedm dní.
|
||
\v 31 Vírou nevěstka Rahab nezahynula s nepovolnými, neboť v pokoji přijala špehy.
|
||
\v 32 A co mám ještě říkat? Vždyť mi nepostačí čas, abych vyprávěl o Gedeonovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftem, Davidovi a také o Samuelovi a prorocích,
|
||
\v 33 kteří skrze víru podmaňovali království, konali spravedlnost, docházeli zaslíbení, zavírali tlamy lvům,
|
||
\v 34 uhašovali moc ohně, unikali ostří meče, bývali posilněni v slabosti, stávali se silnými v boji a obraceli na útěk vojska cizinců.
|
||
\v 35 Ženy dostávaly své mrtvé vzkříšené, zatímco jiní byli mučeni a neočekávali vysvobození, aby [tak] dosáhli lepšího vzkříšení.
|
||
\v 36 Jiní pak zakoušeli výsměch a bičování a dokonce pouta a vězení.
|
||
\v 37 Bývali kamenováni, rozřezáváni, pokoušeni, umírali zabíjeni mečem, chodili v ovčích a kozlích kůžích - strádající, soužení a trápení.
|
||
\v 38 Svět jich nebyl hoden. Bloudili po pustinách a horách, [po] jeskyních a rozsedlinách země
|
||
\v 39 a nikdo z nich (ačkoli skrze víru obdrželi [dobré] svědectví) nedosáhl zaslíbení;
|
||
\v 40 neboť Bůh zamýšlel něco lepšího pro nás, aby [oni] bez nás nedošli k cíli.
|
||
\c 12
|
||
\p
|
||
\v 1 Proto i my, obklopeni takovým oblakem svědků, odložme každou zátěž i hřích, jenž [nám tak] snadno bývá překážkou, a s vytrvalostí běžme závod, který leží před námi.
|
||
\v 2 Hleďme na původce a dokonavatele víry Ježíše, který pro radost, jež ležela před ním, podstoupil kříž nedbaje na hanbu a posadil se po pravici Božího trůnu.
|
||
\v 3 Považte přece, [jaký je] ten, který vydržel takový odpor hříšníků proti sobě, abyste neochabli a neklesali na duši.
|
||
\v 4 Ještě jste se v boji proti hříchu nevzepřeli až do krve
|
||
\v 5 a zapomněli jste na povzbuzení, které k vám promlouvá jako k synům: “Synu můj, nepohrdej tím, když [tě] Pán vychovává, a neklesej [na mysli], když tě kárá.
|
||
\v 6 Vždyť koho Pán miluje, [toho] vychovává a švihá každého, koho přijímá za syna.”
|
||
\v 7 Podstupujete-li výchovu, Bůh s vámi jedná jako se syny. Vždyť kterého syna otec nevychovává?
|
||
\v 8 Jestliže jste však bez výchovy, jíž se dostává všem, pak jste levobočci, a ne synové.
|
||
\v 9 A pak, mívali jsme přece za vychovatele své tělesné otce a vážili jsme si [jich]. Nemáme se [tedy] mnohem spíše poddat Otci duchů a žít?
|
||
\v 10 Oni [nás] přece vychovávali po krátkou dobu a jak se jim zdálo [dobré], on však k [našemu] užitku, abychom získali podíl na jeho svatosti.
|
||
\v 11 Žádná výchova se sice v dané chvíli nezdá být radostná, ale krušná, avšak později těm, kdo skrze ni byli vycvičeni, přináší pokojné ovoce spravedlnosti.
|
||
\v 12 Proto napřimte svěšené ruce a ochablá kolena
|
||
\v 13 a čiňte svýma nohama přímé kroky, aby se to, co kulhá, nevymklo, ale raději bylo uzdraveno.
|
||
\v 14 Usilujte o pokoj se všemi [lidmi] a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.
|
||
\v 15 Dbejte na [to], aby někdo neminul Boží milost, aby [vás] netrápil nějaký pučící kořen hořkosti, skrze nějž by mnozí byli poskvrněni;
|
||
\v 16 aby někdo nebyl smilník nebo bezbožník jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm.
|
||
\v 17 Víte přece, že když potom chtěl zdědit požehnání, byl odmítnut (ačkoli je se slzami usilovně hledal), neboť nenašel místo [pro] pokání.
|
||
\v 18 Nepřistoupili jste přece k hmatatelné hoře, k hořícímu ohni, k mračnu, temnotě a vichřici,
|
||
\v 19 ke zvuku polnice a k [takovému] hlasu slov, že ti, kdo [ho] slyšeli, prosili, aby k nim už nemluvil.
|
||
\v 20 (Nemohli totiž snést to, co se [jim] přikazovalo: “Kdyby se i [jen] zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno nebo zastřeleno šípem.”
|
||
\v 21 A ta podívaná byla tak hrozná, [že] Mojžíš řekl: “Jsem vyděšen, až se třesu.”)
|
||
\v 22 Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému; k desetitisícům andělů,
|
||
\v 23 k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích; k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle;
|
||
\v 24 k prostředníkovi nové smlouvy Ježíši a ke skropení krví, která mluví lépe než Ábelova.
|
||
\v 25 Hleďte, abyste neodmítli toho, který [k vám] mluví. Jestliže totiž ti, kteří odmítli toho, kdo na zemi vydával Boží pokyny, neunikli, čím spíše [neunikneme] my, odvracíme-li se od toho, který [je] z nebe.
|
||
\v 26 Jeho hlas tehdy otřásl zemí, nyní však zaslíbil: “Ještě jednou otřesu nejen zemí, ale i nebem.”
|
||
\v 27 A to, [že řekl] “ještě jednou”, ukazuje na odstranění věcí, jež jsou otřesitelné (neboť jsou udělané), aby [tak] zůstaly ty věci, které jsou neotřesitelné.
|
||
\v 28 Poněvadž tedy přijímáme neotřesitelné království, buďme vděční [a] tak služme Bohu přijatelným způsobem, s úctou a bázní.
|
||
\v 29 Neboť náš Bůh [je] stravující oheň.
|
||
\c 13
|
||
\p
|
||
\v 1 Bratrská láska ať trvá.
|
||
\v 2 Nezapomínejte na pohostinnost - vždyť díky ní někteří nevědomky hostili anděly!
|
||
\v 3 Pamatujte na vězně jako [byste] byli uvězněni s [nimi], na trpící, jako ti, kdo jsou sami také v těle.
|
||
\v 4 Manželství [ať je] všemi ceněno a [jeho] lože [ať je] neposkvrněné; smilníky a cizoložníky pak bude soudit Bůh.
|
||
\v 5 [Veďte] nezištný život a buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť on řekl: “Nikdy tě nenechám a ani neopustím,”
|
||
\v 6 takže můžeme směle říkat: “Pán [je] můj pomocník, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?”
|
||
\v 7 Pamatujte na své vůdce, kteří vám říkali Boží slovo; všímejte si výsledku jejich života a berte si příklad z jejich víry.
|
||
\v 8 Ježíš Kristus [je] tentýž včera, dnes i na věky.
|
||
\v 9 Nenechte se unášet rozličným a cizím učením. Je přece dobré, aby srdce bylo utvrzováno milostí, a ne pokrmy, jež nepřinesly užitek těm, kdo se [jimi] zabývali.
|
||
\v 10 Máme oltář, z něhož nemají právo jíst ti, kdo slouží stánku.
|
||
\v 11 Těla zvířat, jejichž krev přináší nejvyšší kněz do svatyně [jako oběť] za hřích, přece bývají pálena venku za stany.
|
||
\v 12 Proto také Ježíš trpěl venku za branou, aby posvětil lid svou vlastní krví.
|
||
\v 13 Vyjděme tedy k němu ven za stany a nesme jeho potupu,
|
||
\v 14 neboť zde nemáme trvalé město, ale toužíme po tom budoucím.
|
||
\v 15 Skrze něj tedy přinášejme Bohu neustále oběť chvály, to jest ovoce rtů, vyznávajících jeho jméno.
|
||
\v 16 Nezapomínejte však na dobročinnost a sdílení se, neboť takové oběti jsou Bohu příjemné.
|
||
\v 17 Poslouchejte ty, kdo vás vedou, a buďte poddajní, neboť oni bdí nad vašimi dušemi jako ti, kdo budou [muset] skládat účty. Ať to mohou dělat s radostí a ne se vzdycháním - to by vám přece nebylo prospěšné.
|
||
\v 18 Modlete se za nás; spoléháme totiž na [to], že máme dobré svědomí, neboť se chceme za všech [okolností] chovat správně.
|
||
\v 19 Velice [vás] tedy prosím, abyste to dělali, abych vám byl co nejdříve navrácen.
|
||
\v 20 A Bůh pokoje, který pro krev věčné smlouvy vyvedl z mrtvých našeho Pána Ježíše, toho velikého Pastýře ovcí,
|
||
\v 21 ať vás přivede k dokonalosti v každém dobrém skutku, abyste konali jeho vůli, když ve vás [on] působí to, co je v jeho očích příjemné, skrze Ježíše Krista, jemuž [buď] sláva na věky věků. Amen.
|
||
\v 22 Prosím vás, bratři, sneste to slovo napomenutí; napsal jsem vám přece v krátkosti.
|
||
\v 23 Vězte, že [náš] bratr Timoteus je již propuštěn; přijde-li brzo, navštívím vás s ním.
|
||
\v 24 Pozdravte všechny, kteří vás vedou, i všechny svaté. Pozdravují vás [bratři] z Itálie.
|
||
\v 25 Milost s vámi všemi. Amen. |