288 lines
32 KiB
Plaintext
288 lines
32 KiB
Plaintext
\id 2CO
|
|
\ide UTF-8
|
|
\h 2.list Korintským
|
|
\toc1 2.list Korintským
|
|
\toc2 2.list Korintským
|
|
\mt1 2.list Korintským
|
|
\c 1
|
|
\p
|
|
\v 1 Pavel, podle Boží vůle apoštol Ježíše Krista, a bratr Timoteus církvi Boží, která je v Korintu, se všemi svatými, kteří jsou v celé Acháji:
|
|
\v 2 Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a [od] Pána Ježíše Krista.
|
|
\v 3 Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení,
|
|
\v 4 který nás potěšuje v každém našem soužení, abychom mohli potěšovat ty, kteří [jsou] v jakémkoli soužení, tím potěšením, kterým jsme sami potěšeni od Boha.
|
|
\v 5 Jak se totiž při nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista rozhojňuje také naše potěšení.
|
|
\v 6 Ať už tedy jsme souženi [- je to] pro vaše potěšení a spasení, které se projevuje ve snášení stejných utrpení, která trpíme i my; nebo jsme potěšováni - [je to] pro vaše potěšení a spasení.
|
|
\v 7 A naše naděje o vás [je] pevná, neboť víme, že jak jste účastníky utrpení, tak i potěšení.
|
|
\v 8 Bratři, nechceme, abyste nevěděli o našem soužení, které na nás přišlo v Asii - že jsme byli nadmíru přetíženi, nad [naše] síly, takže jsme ztratili i naději na život.
|
|
\v 9 Měli jsme sami v sobě dokonce rozsudek smrti, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé,
|
|
\v 10 který nás z takové smrti vysvobodil a vysvobozuje, v něhož doufáme, že [nás] i nadále bude vysvobozovat,
|
|
\v 11 když nám i vy budete společně pomáhat modlitbou za nás, aby za nás mnoho lidí mohlo děkovat pro dar, který nám [byl dán] kvůli mnohým.
|
|
\v 12 Neboť naše chlouba je tato: svědectví našeho svědomí, že jsme si na světě - a obzvláště u vás - počínali v prostotě a upřímnosti Boží, ne v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti.
|
|
\v 13 Nepíšeme vám přece [nic] jiného, než co čtete a [čemu] také rozumíte. Doufám pak, že budete rozumět až do konce,
|
|
\v 14 jako jste zčásti porozuměli i nám, že jsme vaše chlouba, tak jako i vy naše, v den Pána Ježíše.
|
|
\v 15 V této důvěře jsem k vám dříve zamýšlel přijít, abyste měli druhou milost,
|
|
\v 16 a přes vás jít do Makedonie a z Makedonie zase přijít k vám, a od vás být vypraven do Judska.
|
|
\v 17 Když jsem tedy takto uvažoval, jednal jsem snad lehkomyslně? Anebo [snad] to, co zamýšlím, zamýšlím podle těla, aby při mně bylo “ano, ano” i “ne, ne”?
|
|
\v 18 Věrný Bůh [ví], že naše řeč k vám nebyla “ano a ne”.
|
|
\v 19 Vždyť Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme mezi vámi kázali - já, Silvanus a Timoteus - nebyl “ano a ne”, ale bylo v něm “ano”.
|
|
\v 20 Neboť všechna Boží zaslíbení [jsou] v něm “ano” a skrze něj “amen”, k slávě Bohu skrze nás.
|
|
\v 21 Ten, kdo nás s vámi utvrzuje v Kristu a pomazal nás, [je] Bůh,
|
|
\v 22 který nás také označil a dal do našich srdcí záruku Ducha.
|
|
\v 23 Já pak volám Boha za svědka na svou duši, že jsem ještě nepřišel do Korintu proto, že vás šetřím.
|
|
\v 24 Ne že panujeme nad vaší vírou, ale jsme pomocníky vaší radosti; vždyť vírou stojíte.
|
|
\c 2
|
|
\p
|
|
\v 1 Rozhodl jsem se však pro toto: že k vám znovu nepřijdu se zármutkem.
|
|
\v 2 Vždyť jestliže vás já zarmoutím, kdo by mě pak [mohl] rozveselit? Jedině ten, kdo je mnou zarmoucen.
|
|
\v 3 A toto vám píši, abych až přijdu, neměl zármutek kvůli těm, z nichž bych se měl radovat; jsem o vás všech přesvědčen, že má radost je [radostí] vás všech.
|
|
\v 4 Píši vám totiž z velikého soužení a úzkosti srdce, s mnoha slzami, ne abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou k vám oplývám.
|
|
\v 5 Jestliže však někdo zarmoutil, nezarmoutil mne, ale zčásti (abych nepřeháněl) vás všechny.
|
|
\v 6 Takovému stačí trest, jehož [se mu dostalo] od mnohých,
|
|
\v 7 takže [mu již] raději naopak odpusťte a potěšte [ho], aby snad nebyl pohlcen přílišným zármutkem.
|
|
\v 8 Proto vás prosím, potvrďte mu [svou] lásku.
|
|
\v 9 Psal jsem vám totiž také proto, abych poznal vaši spolehlivost, zda jste ve všem poslušni.
|
|
\v 10 Komu pak [vy] něco odpouštíte, [odpouštím] i já. Vždyť i já, jestliže jsem komu co odpustil, odpustil jsem kvůli vám před Kristovou tváří,
|
|
\v 11 abychom nebyli oklamáni Satanem. Jeho úmysly nám přece nejsou neznámé.
|
|
\v 12 Když jsem pak kvůli Kristovu evangeliu přišel do Troady, ačkoli mi v Pánu byly otevřeny dveře,
|
|
\v 13 neměl jsem ve svém duchu úlevu, protože jsem nenalezl svého bratra Tita, a tak jsem se s nimi rozloučil a vydal se do Makedonie.
|
|
\v 14 Avšak díky Bohu, který nám vždycky dává vítězství v Kristu a na každém místě skrze nás zjevuje vůni svého poznání.
|
|
\v 15 Jsme totiž Bohu Kristovou líbeznou vůní mezi těmi, kteří jsou zachraňováni, i mezi těmi, kteří hynou:
|
|
\v 16 některým jsme ovšem smrtelnou vůní k smrti, jiným pak vůní života k životu. Kdo je však k tomu způsobilý?
|
|
\v 17 Nejsme totiž jako mnozí, kteří kupčí s Božím slovem, ale jakožto z upřímnosti, jakožto z Boha, mluvíme před Boží tváří o Kristu.
|
|
\c 3
|
|
\p
|
|
\v 1 Začínáme zase doporučovat sami sebe? Cožpak potřebujeme, jako někteří, doporučující listy k vám nebo od vás?
|
|
\v 2 Vy jste náš list zapsaný v našich srdcích, [list,] který znají a čtou všichni lidé.
|
|
\v 3 Je [přece] zjevné, že jste list Kristův zhotovený naší službou, napsaný ne inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, ale na masitých deskách srdce.
|
|
\v 4 A takovouto důvěru máme skrze Krista k Bohu:
|
|
\v 5 Ne že jsme sami o sobě způsobilí, abychom si něco mysleli sami o sobě, ale naše způsobilost [je] z Boha,
|
|
\v 6 který nás také učinil způsobilými služebníky nové smlouvy, ne litery, ale Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje.
|
|
\v 7 Jestliže pak služba smrti, literami vyrytá do kamenů, byla slavná, takže synové Izraele nemohli pohledět do Mojžíšovy tváře kvůli slávě jeho obličeje, která byla pomíjející,
|
|
\v 8 jak by tím spíše neměla být slavná služba Ducha?
|
|
\v 9 Jestliže totiž služba odsouzení [měla] slávu, služba spravedlnosti se ve slávě rozhojňuje mnohem více!
|
|
\v 10 Vždyť vzhledem k té nesmírné slávě ani to, co bylo oslaveno, v tomto ohledu oslaveno není.
|
|
\v 11 Jestliže totiž to pomíjející [přišlo] skrze slávu, mnohem spíše [je] ve slávě to, co zůstává.
|
|
\v 12 Jelikož tedy máme takovouto naději, mluvíme tak otevřeně,
|
|
\v 13 a ne jako Mojžíš, [který] kladl na svou tvář roušku, aby synové Izraele nehleděli k cíli toho, co mělo pominout.
|
|
\v 14 Jejich mysli se však zatvrdily. Až do dnešního dne totiž zůstává při čtení Staré smlouvy tatáž rouška neodkrytá, neboť se odnímá [jen] v Kristu.
|
|
\v 15 Když tedy bývá čten Mojžíš, na jejich srdci leží až do dnešního dne rouška.
|
|
\v 16 Jakmile se však [člověk] obrátí k Pánu, je ta rouška odstraněna.
|
|
\v 17 Ten Pán je Duch, a kde [je] Pánův Duch, tam [je] svoboda.
|
|
\v 18 My všichni se pak s odkrytou tváří zhlížíme v Pánově slávě jako v zrcadle a jsme proměňováni v tentýž obraz, od slávy k slávě, jako od Pánova Ducha.
|
|
\c 4
|
|
\p
|
|
\v 1 Poněvadž tedy máme tuto službu podle milosrdenství, které jsme přijali, nepolevujeme.
|
|
\v 2 Zřekli jsme se skrytých hanebností, nechodíme v chytráctví, ani nezacházíme s Božím slovem podvodně, ale zjevováním pravdy se v Božích očích osvědčujeme před každým lidským svědomím.
|
|
\v 3 Jestliže je pak naše evangelium zakryté, je zakryté těm, kteří hynou,
|
|
\v 4 nevěřícím, jimž bůh tohoto světa oslepil mysli, aby jim nezazářilo světlo evangelia o slávě Krista, který je obrazem Božím.
|
|
\v 5 Neboť nekážeme sami sebe, ale Ježíše Krista [jako] Pána, a sebe [jako] vaše služebníky pro Ježíše.
|
|
\v 6 Vždyť ten Bůh, který řekl, aby ze tmy zazářilo světlo, ten zazářil v našich srdcích, aby osvítil poznání Boží slávy ve tváři Ježíše Krista.
|
|
\v 7 Tento poklad však máme v hliněných nádobách, aby nesmírnost té moci byla Boží a ne z nás:
|
|
\v 8 ze všech stran býváme souženi, ale ne [zcela] sevřeni; býváme bezradní, ale ne zoufalí;
|
|
\v 9 býváme pronásledováni, ale ne opuštěni; sráženi, ale ne zničeni.
|
|
\v 10 Stále nosíme na [svém] těle umírání Pána Ježíše, aby byl na našem těle zjeven také Ježíšův život.
|
|
\v 11 My, kteří jsme živí, jsme totiž pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl také Ježíšův život zjeven na našem smrtelném těle.
|
|
\v 12 A tak tedy v nás působí smrt, ale ve vás život.
|
|
\v 13 Jelikož však máme stejného ducha víry, podle toho, jak je napsáno: “Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil,” i my věříme, a proto mluvíme,
|
|
\v 14 neboť víme, že Ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí skrze Ježíše i nás a postaví [nás] s vámi.
|
|
\v 15 To všechno [se] totiž [děje] pro vás, aby se milost rozmnožená skrze díkůčinění mnohých ještě více rozhojnila k Boží slávě.
|
|
\v 16 Proto nepolevujeme, ale ačkoli ten náš vnější člověk podléhá zkáze, ten vnitřní se den ode dne obnovuje.
|
|
\v 17 Vždyť naše nynější lehké soužení nám působí nesmírně veliké břemeno věčné slávy,
|
|
\v 18 když se nedíváme na to, co je vidět, ale na to, co vidět není; neboť to, co je vidět, [je] dočasné, ale to, co není vidět, [je] věčné.
|
|
\c 5
|
|
\p
|
|
\v 1 Víme přece, že kdyby byl náš pozemský dům tohoto přebývání zbořen, máme od Boha věčné stavení v nebesích, dům neudělaný rukama.
|
|
\v 2 Vždyť také v tomto vzdycháme, neboť toužíme být oblečeni svým příbytkem z nebe,
|
|
\v 3 jestliže ovšem budeme shledáni oblečenými, ne nahými.
|
|
\v 4 [My,] kdo jsme v tomto stanu, totiž vzdycháme tíhou, protože nechceme být svlečení, ale oblečení, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.
|
|
\v 5 A ten, kdo nás právě k tomuto uzpůsobil, [je] Bůh, který nám také dal záruku Ducha.
|
|
\v 6 Proto máme stále smělou důvěru a víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme vzdáleni od Pána.
|
|
\v 7 Chodíme totiž vírou, ne viděním.
|
|
\v 8 Máme tedy smělou důvěru a líbí se nám raději být vzdálenými od tohoto těla a být doma u Pána.
|
|
\v 9 Proto také, ať už zůstáváme doma nebo se vzdalujeme, usilujeme [o to], abychom mu byli příjemní.
|
|
\v 10 My všichni se přece musíme ukázat před Kristovou soudnou stolicí, aby každý dostal [odplatu] za to, co [dělal] v těle, podle toho, co vykonal, ať už [to bylo] dobré nebo zlé.
|
|
\v 11 Jelikož tedy známe Pánovu hrůzu, přivádíme lidi k víře. Bohu jsme zjevní a mám naději, že jsme zjevní i vašemu svědomí.
|
|
\v 12 Nedoporučujeme vám přece znovu sami sebe, ale dáváme vám příležitost, abyste se námi chlubili, abyste měli [něco] oproti těm, kteří se chlubí zevnějškem a ne srdcem.
|
|
\v 13 Jsme-li totiž bez sebe - [je to] pro Boha; jsme-li rozvážní - [je to] pro vás.
|
|
\v 14 Vždyť Kristova láska nás zavazuje. Máme zato, že jestliže jeden zemřel za všechny, pak zemřeli všichni;
|
|
\v 15 a [on] zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, již nežili sami pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel a vstal [z mrtvých].
|
|
\v 16 My tedy [již] od nynějška nikoho neznáme podle těla. A jestliže jsme i Krista znali podle těla, nyní ho však již [takto] neznáme.
|
|
\v 17 Proto, jestliže [je] někdo v Kristu, [je] nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, vše je nové!
|
|
\v 18 To všechno [je] pak z Boha, který nás se sebou smířil skrze Ježíše Krista a dal nám službu toho smíření,
|
|
\v 19 totiž že Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou, nepočítaje lidem jejich hříchy. A slovo o tom smíření svěřil nám.
|
|
\v 20 Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem.
|
|
\v 21 Vždyť toho, který nepoznal hřích, učinil hříchem za nás, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.
|
|
\c 6
|
|
\p
|
|
\v 1 [Jako] spolupracovníci [vás] však také napomínáme, abyste nepřijímali Boží milost nadarmo.
|
|
\v 2 Vždyť [on] říká: “V čas milosti jsem tě vyslyšel a ve dni spasení jsem ti přispěl na pomoc.” Hle, nyní [je] čas milosti, hle, nyní [je] den spasení!
|
|
\v 3 V ničem nedáváme žádnou příležitost k pohoršení, aby [naší] službě nebylo co vytknout,
|
|
\v 4 ale ve všem se osvědčujeme jako Boží služebníci: v mnohé vytrvalosti, v souženích, v nedostatcích, v úzkostech,
|
|
\v 5 v ranách, ve vězeních, v nepokojích, v pracech, v bděních, v postech,
|
|
\v 6 v čistotě, v poznání, v trpělivosti, v laskavosti, v Duchu Svatém, v nepředstírané lásce,
|
|
\v 7 ve slově pravdy, v Boží moci; skrze výzbroj spravedlnosti napravo i nalevo,
|
|
\v 8 skrze slávu i pohanu, skrze zlou i dobrou pověst; jako bludaři, a [přitom] pravdomluvní,
|
|
\v 9 jako neznámí, a [přitom] dobře známí, jako umírající, a hle, žijeme, jako trestaní, a [přitom] nevydávaní na smrt,
|
|
\v 10 jako zarmoucení, stále se však radující, jako chudí, avšak obohacující mnohé, jako nic nemající, a [přitom] všechno vlastnící.
|
|
\v 11 Naše ústa jsou otevřena k vám, Korintští, naše srdce je rozšířeno.
|
|
\v 12 Nejste omezeni námi, ale jste omezeni svými vlastními city.
|
|
\v 13 Na oplátku za to (mluvím jako k dětem) se tedy rozšiřte i vy.
|
|
\v 14 Netáhněte jho s nevěřícími. Vždyť jaký [je] spolek spravedlnosti s nepravostí a jaké společenství světla s temnotou?
|
|
\v 15 Jaká [je] shoda Krista s Beliálem a jaký díl [má] věřící s nevěřícím?
|
|
\v 16 Jaké [je] spolčení Božího chrámu s modlami? Vy jste přece chrám živého Boha, jak Bůh řekl: “Budu v nich přebývat a procházet se mezi [nimi]. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.”
|
|
\v 17 Proto: “Vyjděte z jejich středu a oddělte se, praví Pán, nedotýkejte se nečistého; a já vás přijmu.”
|
|
\v 18 “A budu vaším Otcem a vy mi budete syny a dcerami, praví Pán Všemohoucí.”
|
|
\c 7
|
|
\p
|
|
\v 1 Když tedy máme tato zaslíbení, milovaní, očistěme se od každé poskvrny těla i ducha a v Boží bázni konejme posvěcení.
|
|
\v 2 Přijměte nás. Nikomu jsme neublížili, nikomu neuškodili, nikoho jsme neoklamali.
|
|
\v 3 Neříkám [to] k [vašemu] odsouzení; vždyť jsem již řekl, že jste v našich srdcích, abychom byli spolu v životě i ve smrti.
|
|
\v 4 Veliká [je] má otevřenost k vám, velice se vámi chlubím; jsem naplněn potěšením, přetékám radostí při všem našem soužení.
|
|
\v 5 Když jsme totiž přišli do Makedonie, nemělo naše tělo žádnou úlevu, ale byli jsme sužováni ze všech stran: zvenčí boje, zevnitř strachy.
|
|
\v 6 Ale Bůh, ten, který těší ponížené, nás potěšil příchodem Tita,
|
|
\v 7 a nejen jeho příchodem, ale také tím potěšením, které měl [on] z vás, když nám vyprávěl o vaší touze, o vašem úpění a o vaší horlivé [lásce] ke mně, takže jsem se zaradoval [ještě] více.
|
|
\v 8 Pokud jsem vás totiž zarmoutil dopisem, nelituji [toho] (i když jsem litoval). Vidím totiž, že vás ten dopis zarmoutil, třebaže [jen] na čas.
|
|
\v 9 Nyní se raduji, ne protože jste byli zarmouceni, ale protože jste se zarmoutili k pokání. Zarmoutili jste se totiž podle Boha, takže jste kvůli nám v ničem nepřišli ke škodě.
|
|
\v 10 Zármutek, který je podle Boha, přece působí pokání [vedoucí] ke spasení, jehož nelze litovat. Zármutek světa však působí smrt.
|
|
\v 11 Pohleďte přece, jakou ve vás právě to, že jste se zarmoutili podle Boha, způsobilo snahu, ale [i] omluvu, rozhořčení, bázeň, touhu, horlivost a zjednání práva. V každém ohledu jste dokázali, že jste v té věci nevinní.
|
|
\v 12 Proto ačkoli jsem vám napsal, nebylo [to] kvůli tomu, kdo spáchal křivdu, ani kvůli tomu, kdo ji utrpěl, ale aby se vám ukázala naše péče o vás před Bohem.
|
|
\v 13 Proto jsme potěšeni z vašeho potěšení. Ale ještě mnohem více jsme se zaradovali z radosti Titovy, že jeho duch byl vámi všemi občerstven
|
|
\v 14 a že pokud jsem se mu vámi chlubil, nejsem zahanben, ale jako jsme vám všechno říkali podle pravdy, tak také naše chlouba před Titem byla shledána pravdivou.
|
|
\v 15 A jeho náklonnost k vám je [ještě] mnohem větší, když vzpomíná na poslušnost vás všech, jak jste ho přijali s bázní a rozechvěním.
|
|
\v 16 Proto se raduji, že k vám mohu mít ve všem smělou důvěru.
|
|
\c 8
|
|
\p
|
|
\v 1 Bratři, oznamujeme vám Boží milost danou sborům v Makedonii,
|
|
\v 2 že se ve veliké zkoušce soužením jejich veliká radost a jejich hluboká chudoba rozhojnila do bohatství jejich štědrosti.
|
|
\v 3 Vydávám jim totiž svědectví, [že dávali] sami od sebe podle [své] možnosti, [ba] i nad možnost.
|
|
\v 4 S mnoha prosbami nás žádali, abychom přijali tu milost a účast na službě svatým,
|
|
\v 5 a [to] ne tak, jak jsme se nadáli, ale [oni] nejprve dali sami sebe Pánu a skrze Boží vůli [i] nám.
|
|
\v 6 Vyzvali jsme tedy Tita, aby tak, jak dříve začal, [nyní] také dovršil u vás i tuto milost.
|
|
\v 7 Ale jako se rozhojňujete ve všech věcech - [ve] víře, [ve] slově, [v] poznání, [ve] vší píli i ve své lásce k nám, tak buďte hojní také v této milosti.
|
|
\v 8 Neříkám [to] jako příkaz, ale zkouším upřímnost vaší lásky pilností jiných.
|
|
\v 9 Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista, že se kvůli vám stal chudým, ačkoli byl bohatý, abyste vy jeho chudobou mohli zbohatnout.
|
|
\v 10 A v tomto [vám] dávám radu, neboť je to užitečné pro vás, kteří jste [to] již před rokem začali nejen dělat, ale i chtít.
|
|
\v 11 Nyní tedy vykonejte i ten skutek, aby tak, jak [bylo] pohotové chtění, [bylo] také vykonání [sbírky] z toho, co máte.
|
|
\v 12 Je-li totiž pohotová ochota, [je] vítaná podle toho, co člověk má, ne podle toho, co nemá.
|
|
\v 13 Nechci přece, aby jiní měli úlevu a vy soužení, ale [aby byla] rovnost.
|
|
\v 14 V tomto nynějším čase váš přebytek [pomůže] jejich nedostatku, aby také jejich přebytek mohl pomoci vašemu nedostatku, aby byla rovnost,
|
|
\v 15 jak je napsáno: “Kdo [nasbíral] hodně, tomu nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek.”
|
|
\v 16 Díky Bohu, že dal do Titova srdce tutéž péči o vás,
|
|
\v 17 takže tu výzvu přijal. Byl však [ještě] pilnější: šel k vám sám od sebe.
|
|
\v 18 Poslali jsme tedy s ním toho bratra, který má v evangeliu chválu po všech církvích,
|
|
\v 19 a nejen [to], ale byl církvemi vybrán za našeho společníka v putování s touto milostí, kterou sloužíme ke slávě samotného Pána a k [ukázání] vaší ochoty.
|
|
\v 20 Varujeme se toho, aby nám někdo nevytýkal tu hojnost, kterou zprostředkujeme.
|
|
\v 21 Opatrujeme totiž dobré nejen před tváří Pána, ale i před lidmi.
|
|
\v 22 Poslali jsme tedy s nimi našeho bratra, o kterém jsme se mnohokrát v mnoha věcech přesvědčili, že je pilný. Nyní je však [ještě] mnohem pilnější [díky] veliké důvěře k vám.
|
|
\v 23 Pokud [jde] o Tita - [je to] můj společník a pomocník v práci pro vás; pokud [jde] o naše bratry - [jsou] vyslanci církví a sláva Kristova.
|
|
\v 24 Proto jim i před [všemi] církvemi ukažte důkaz své lásky a naší chlouby vámi.
|
|
\c 9
|
|
\p
|
|
\v 1 Je zbytečné, abych vám psal o této službě svatým.
|
|
\v 2 Znám přece vaši ochotu, [pro] kterou se vámi chlubím Makedoncům, že Achája je připravena od minulého roku. A ta vaše horlivost podnítila mnohé.
|
|
\v 3 Poslal jsem tedy tyto bratry, aby snad naše chlouba vámi nebyla v tomto ohledu zmařena, [ale] abyste, jak jsem řekl, byli připraveni.
|
|
\v 4 Abychom snad my (neřku-li vy!) nebyli zahanbeni v jistotě této chlouby, kdyby se mnou přišli Makedonci a nalezli vás nepřipravené.
|
|
\v 5 Proto jsem považoval za potřebné požádat tyto bratry, aby k vám šli napřed a připravili toto vaše předem slíbené požehnání, aby bylo takto připraveno jako požehnání a ne jako lakomství.
|
|
\v 6 [Říkám] však toto: Kdo skoupě rozsívá, bude skoupě i sklízet, ale kdo rozsívá požehnaně, bude také sklízet požehnaně.
|
|
\v 7 Každý [ať dává] tak, jak si předsevzal v srdci, ne se zármutkem nebo z povinnosti. Vždyť Bůh miluje ochotného dárce.
|
|
\v 8 Bůh je schopen rozhojnit k vám veškerou milost, abyste vždycky ve všem měli veškerý dostatek a byli hojní ke každému dobrému skutku,
|
|
\v 9 jak je napsáno: “Rozsypal a dal nuzným, jeho spravedlnost zůstává na věky.”
|
|
\v 10 Ať tedy ten, který dává semeno rozsívajícímu a chléb za pokrm, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vzrůst plodům vaší spravedlnosti,
|
|
\v 11 abyste byli ve všem obohacováni k veškeré štědrosti, která skrze nás působí vděčnost Bohu.
|
|
\v 12 Vždyť zprostředkování této oběti nejen doplňuje to, čeho se nedostává svatým, ale také se rozhojňuje skrze vděčnost mnoha [lidí] Bohu.
|
|
\v 13 Protože se tato služba osvědčuje, oslavují Boha za vaši jednomyslnou poddanost Kristovu evangeliu a [za vaše] štědré sdílení s nimi a se všemi [lidmi].
|
|
\v 14 Oni se za vás modlí a touží po vás pro tu nesmírnou Boží milost při vás.
|
|
\v 15 Díky Bohu za jeho nepopsatelný dar!
|
|
\c 10
|
|
\p
|
|
\v 1 Já sám, Pavel, vás napomínám skrze krotkost a vlídnost Kristovu, [já,] který když jsem přítomen, jsem mezi vámi ponížený, ale když jsem nepřítomen, jsem k vám smělý.
|
|
\v 2 Prosím [vás] však, abych se nemusel, až budu přítomen, osmělit tou důvěrností, [se] kterou zamýšlím být odvážný proti některým, kteří si myslí, že chodíme podle těla.
|
|
\v 3 Ačkoliv totiž chodíme v těle, nebojujeme podle těla.
|
|
\v 4 Zbraně našeho boje totiž nejsou tělesné, ale [jsou] v Bohu mocné k boření pevností:
|
|
\v 5 Boříme výmysly a každou povýšenost, která se pozdvihuje proti poznání Boha; uvádíme každou myšlenku do zajetí, aby byla poslušna Krista,
|
|
\v 6 a jsme připraveni potrestat každou neposlušnost, až se naplní vaše poslušnost.
|
|
\v 7 Díváte se [jen] na to, co [je] před očima? Je-li někdo o sobě přesvědčen, že je Kristův, ať si sám znovu promyslí to, že jako [je] on Kristův, tak [jsme] Kristovi i my.
|
|
\v 8 I kdybych se totiž tou naší mocí (kterou nám Pán dal k budování a ne k vašemu boření) chlubil [ještě] více, nebudu zahanben -
|
|
\v 9 [ale] aby se snad nezdálo, že vás chci zastrašovat dopisy.
|
|
\v 10 Neboť [mé] dopisy [jsou] prý závažné a mocné, ale tělesná přítomnost [je] slabá a řeč nestojí za nic.
|
|
\v 11 Ať tedy takový [člověk] pomyslí na to, že jací jsme ve slově skrze dopisy, když jsme vzdáleni, takoví [budeme] i ve skutku, až budeme přítomni.
|
|
\v 12 [My] se totiž neodvažujeme započítat ani se přirovnat k těm, kteří doporučují sami sebe. Oni se měří sami sebou a sami se sebou se srovnávají, ale [ničemu] nerozumí.
|
|
\v 13 My se však nebudeme chlubit donekonečna, ale podle rozměrů působiště, [totiž] míry, kterou nám Bůh vyměřil, abychom dosáhli také až k vám.
|
|
\v 14 Nerozpínáme se totiž nad [míru] (jako kdybychom k vám nedosahovali), neboť jsme v Kristově evangeliu dospěli až k vám.
|
|
\v 15 Nechlubíme se donekonečna pracemi druhých, ale máme naději, [že] když vaše víra poroste, rozšíříme se velice mezi vámi po [celém] našem působišti,
|
|
\v 16 abychom kázali evangelium [ještě] tam za vámi, abychom se nechlubili v cizím působišti tím, co je [už] hotové.
|
|
\v 17 Ale: “Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.”
|
|
\v 18 Vždyť osvědčený není ten, kdo doporučuje sám sebe, ale [ten,] koho doporučuje Pán.
|
|
\c 11
|
|
\p
|
|
\v 1 Kéž byste při mně snesli maličko nerozumnosti - ale i [tak] mě snášejte.
|
|
\v 2 Žárlím na vás Boží žárlivostí, neboť jsem vás zasnoubil jednomu muži, abych [vás] jako neposkvrněnou pannu představil Kristu.
|
|
\v 3 Avšak bojím se, aby tak, jako ten had svou vychytralostí oklamal Evu, nebyly [i] vaše mysli svedeny od prostoty, která je v Kristu.
|
|
\v 4 Když totiž někdo přichází a káže jiného Ježíše, než kterého jsme kázali, anebo [když] dostáváte jiného ducha, než kterého jste dostali, nebo jiné evangelium než to, které jste přijali, snášíte [to] dobře.
|
|
\v 5 Mám ovšem za to, že nejsem o nic horší než ti veleapoštolové.
|
|
\v 6 A jsem-li prostý v řeči, rozhodně ne v poznání. Ale ve všem a všemožně jsme k vám byli zjevní.
|
|
\v 7 Spáchal jsem snad hřích, když jsem se sám ponižoval, abyste vy byli povýšeni, protože jsem vám kázal Boží evangelium zadarmo?
|
|
\v 8 Jiné církve jsem okrádal, když jsem [od nich] bral žold, abych mohl sloužit vám.
|
|
\v 9 A když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nebyl jsem nikomu na obtíž, neboť to, co se mi nedostávalo, doplnili bratři, kteří přišli z Makedonie. A [tak] jsem se všemožně střežil a budu střežit, abych vás neobtěžoval.
|
|
\v 10 Jakože je pravda Kristova ve mně, tato chlouba mi nebude v achájských krajích zmařena.
|
|
\v 11 Proč [to dělám]? Protože vás nemiluji? Bůh [to] ví.
|
|
\v 12 Avšak to, co dělám, budu dělat i [nadále], abych vzal příležitost těm, kteří chtějí [najít] příležitost, aby mohli být v tom, čím se chlubí, shledáni podobnými nám.
|
|
\v 13 Takoví [lidé jsou] falešní apoštolové, lstiví dělníci, vydávající se za apoštoly Kristovy.
|
|
\v 14 A není divu, vždyť sám Satan se vydává za anděla světla.
|
|
\v 15 Proto není [nic] zvláštního, jestliže se také jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude podle jejich skutků.
|
|
\v 16 Znovu říkám, aby mě nikdo neměl za nemoudrého. Jinak mě přijměte aspoň jako nemoudrého, abych se i já trošku pochlubil.
|
|
\v 17 To, co říkám, neříkám podle Pána, ale jakoby v nerozumu, v této jistotě chlouby.
|
|
\v 18 Když se mnozí chlubí podle těla, pochlubím se i já.
|
|
\v 19 Rádi totiž snášíte nemoudré, i když jste moudří.
|
|
\v 20 Vždyť snášíte [i to], když vás někdo zotročuje, když [vás] někdo vyjídá, když někdo bere, když se někdo pozdvihuje, když vás někdo bije do tváře!
|
|
\v 21 Říkám [to] ke [své] hanbě, jako bychom byli slabí. Avšak v čemkoli si kdo troufá (mluvím nemoudře), troufám si i já.
|
|
\v 22 Jsou [to] Hebrejové? Já také! Jsou Izraelité? Já také! Jsou símě Abrahamovo? Já také!
|
|
\v 23 Jsou Kristovi služebníci? (Mluvím jako hlupák:) Já více! Hojněji v pracích, v nesčetných ranách, hojněji ve vězeních, často v nebezpečí smrti.
|
|
\v 24 Od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet [ran] bez jedné.
|
|
\v 25 Třikrát jsem byl zbit holemi, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem ztroskotal, strávil jsem noc a den v moři.
|
|
\v 26 Často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od [vlastního] národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích na poušti, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry;
|
|
\v 27 v námaze a únavě, často v bděních, o hladu a žízni, často v postech, v chladu a nahotě.
|
|
\v 28 Kromě těch vnějších věcí [je tu ještě] to, co proti mně povstává každý den: péče o všechny sbory.
|
|
\v 29 Kdo slábne, abych [já] neslábl? Kdo se pohoršuje, aby mě [to] nepálilo?
|
|
\v 30 Musím-li se chlubit, budu se chlubit svými slabostmi.
|
|
\v 31 Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, jenž je požehnaný navěky, ví, že nelžu.
|
|
\v 32 V Damašku hlídal místodržitel krále Aréty město Damašských, neboť mě chtěl zajmout.
|
|
\v 33 Byl jsem však spuštěn v koši oknem v hradbě a [tak] jsem unikl z jeho rukou.
|
|
\c 12
|
|
\p
|
|
\v 1 Jistě pro mě není užitečné, abych se chlubil; přistoupím však k viděním a zjevením [od] Pána:
|
|
\v 2 Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe - nevím, zda v těle, nevím, zda mimo tělo, Bůh [to] ví.
|
|
\v 3 A znám takového člověka (zda [to bylo] v těle nebo mimo tělo, nevím, Bůh [to] ví),
|
|
\v 4 který byl vytržen do ráje a uslyšel nepopsatelná slova, která člověku nepřísluší mluvit.
|
|
\v 5 Takovým se tedy budu chlubit, ale sebou samým se chlubit nebudu, jedině [snad] svými slabostmi.
|
|
\v 6 Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebudu nemoudrý, řeknu pravdu; zdržuji se však, aby si snad někdo o mně nemyslel více, než při mně vidí nebo ode mne slyší.
|
|
\v 7 A abych se nesmírností těch zjevení nadmíru nepovyšoval, byl mi [jako] trn do těla dán Satanův anděl, aby mě bil, abych se nepovyšoval nadmíru.
|
|
\v 8 Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby [to] ode mne odešlo,
|
|
\v 9 ale řekl mi: “Moje milost ti stačí; vždyť má moc se dovršuje ve slabosti.” Nejraději se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočívala Kristova moc.
|
|
\v 10 Proto mám zalíbení ve slabostech, v příkořích, v nedostatcích, pronásledováních a v úzkostech pro Krista. Vždyť když jsem slabý, tehdy jsem silný.
|
|
\v 11 Stal jsem se nemoudrým, když se chlubím, [ale] vy jste mě [k tomu] donutili. Já jsem přece měl být chválen vámi - vždyť jsem nebyl o nic horší než ti veleapoštolové, i když nejsem nic.
|
|
\v 12 Znamení apoštola byla mezi vámi vykonána ve vší vytrvalosti, ve znameních, divech i zázracích.
|
|
\v 13 Vždyť v čem jste byli ukráceni oproti ostatním církvím kromě [toho], že jsem vám já sám nebyl na obtíž? Odpusťte mi toto bezpráví!
|
|
\v 14 Hle, jsem připraven přijít k vám potřetí a nebudu vám na obtíž. Nehledám totiž to, co je vaše, ale vás. Děti přece nemají střádat pro rodiče, ale rodiče pro děti.
|
|
\v 15 Já tedy milerád zaplatím náklady; i sám sebe vynaložím za vaše duše, i když [čím] více vás miluji, [tím] méně jsem milován.
|
|
\v 16 Ať je to však [jakkoliv], nebyl jsem vám přítěží. [Prý] jsem ale chytrý a dostal jsem vás lstí!
|
|
\v 17 Oklamal jsem vás snad skrze někoho z těch, které jsem k vám poslal?
|
|
\v 18 Požádal jsem Tita a poslal jsem s ním toho bratra. Oklamal vás snad Titus? Nechodili jsme ve stejném duchu? Nešli jsme stejnými šlépějemi?
|
|
\v 19 Znovu si myslíte, že se před vámi obhajujeme? Mluvíme před Boží tváří v Kristu, a to všechno, milovaní, kvůli vašemu vybudování.
|
|
\v 20 Bojím se totiž, abych vás, až přijdu, neshledal jinými, než bych si přál, a [abych] já nebyl vámi shledán jiný než byste si přáli: aby snad nebyly sváry, závidění, hněvání, soupeření, pomluvy, šeptání, nadutosti a nepokoje;
|
|
\v 21 aby mě snad, až znovu přijdu, můj Bůh mezi vámi neponížil, [takže] bych truchlil nad mnohými, kteří předtím padli do hříchu a nečinili pokání z nečistoty, smilstva a [z] nestydatosti, kterou napáchali.
|
|
\c 13
|
|
\p
|
|
\v 1 Toto [je] potřetí, [co] k vám přicházím. “V ústech dvou nebo tří svědků obstojí každé slovo.”
|
|
\v 2 Již jsem [to] řekl a předpovídám [znovu], jako když jsem byl přítomen podruhé, [tak] i nyní, když jsem nepřítomen, píši těm, kteří předtím padli do hříchu, i všem ostatním, že až znovu přijdu, nebudu [nikoho] šetřit.
|
|
\v 3 Jelikož hledáte důkaz, že ve mně mluví Kristus (který vůči vám není slabý, ale je ve vás mocný,
|
|
\v 4 neboť ačkoliv byl ukřižován ze slabosti, žije z Boží moci; vždyť i my jsme v něm slabí, ale budeme s ním žít z Boží moci vůči vám),
|
|
\v 5 zkoušejte sami sebe, zda jste ve víře, sami sebe prověřujte. Neznáte snad sami sebe, že je ve vás Ježíš Kristus? (Pokud ovšem nejste zavrženi.)
|
|
\v 6 Doufám, že poznáte, že my nejsme zavrženi.
|
|
\v 7 Modlím se k Bohu, abyste nedělali nic zlého - ne [proto,] abychom se my ukázali [jako] osvědčení, ale abyste vy dělali to, co je dobré, a my [abychom] byli jako zavržení.
|
|
\v 8 Nezmůžeme přece nic proti pravdě, ale [jen] pro pravdu.
|
|
\v 9 Radujeme se, když my jsme slabí, ale vy silní; a modlíme se také za to, abyste [přišli k] dokonalosti.
|
|
\v 10 Tyto věci píši během své nepřítomnosti proto, abych až budu přítomen, nemusel jednat přísně podle té moci, kterou mi Pán dal k budování a ne k boření.
|
|
\v 11 Závěrem, bratři, buďte zdrávi. Spějte k dokonalosti, povzbuzujte se, mějte jednu mysl, žijte v pokoji a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.
|
|
\v 12 Pozdravte se navzájem svatým polibkem. Pozdravují vás všichni svatí.
|
|
\v 13 Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha Svatého s vámi všemi. Amen. |